11.kapitola
Bonnie si nedokázala vzpomenout na žádnou složitější modlitbu,a tak jako unavené dítě opakovala staré známé : "Andělíčku,můj strážníku…"Spotřebovala všechnu svou energii voláním o pomoc a nedostala vůbec žádnou odpověď jenom nějaký šum.Teď byla strašně unavená.Bolest už odplynula,zůstala jen otupělost.Jediné,co ji trápilo,byla zima.Ale to se dá taky vyřešit,prostě si přitáhne deku,hustou chlupatou deku a zahřeje se.Věděla to,aniž by tušila,jak to vlastně ví.
Jediného jí bránilo natáhnout se po té dece byla myšlenka na mámu.Máma by byla smutná,kdyby to vzdala.
To byla další věc,o které netušila,jak to ví.Kdyby tak mohla mámě nechat vzkaz,vysvětlit jí,že bojovala,jak jen mohla,ale při vší té otupělosti a chladu už nedokázala pokračovat.A že věděla,že umírá,ale že to nakonec vůbec nebolí,takže není důvod,aby máma plakala.A příště se už poučím ze svých chyb,slibuju….příště…
Damon plánoval,že jeho vstup bude dramatický.Ve chvíli,kdy vkročí do auta,se zableskne z oblohy a zároveň vyšle další mocný zášleh Sil,tentokrát zamířený na stromy,na ty loutky ovládané svým neviditelným pánem.
Ten zášleh byl tak silný,že ucítil Stefanovu šokovanou odpověď až z penzionu.A stromy…ustoupily zpět do temnoty.Odervaly střechu auta,jako by to byla obrovská plechovka sardinek,zjistil překvapeně,když šlápl na kapotu.To se mu hodí.
Pak obrátil pozornost k té člověčí holce,kudrnaté Bonnii,která by se teď měla vrhat k jeho nohám a volat "Děkuji ti!"
Ale nevrhala.Ležela stejně jako předtím v objetí stromů.Damon se podrážděně natáhl,aby jí popadl za ruku,když sám dostal šok.Věděl o tom,ještě než se toho dotkl,cítil to dřív,než se mu to rozmázlo po prstech.Stovky malých ranek jako špendlík a z každé crčela krev.
To musely udělat ty jehličky stromů,braly jí krev - ne,vypustily do ní jakou si smolnou látu.Asi nějaké anestetikum,které ji mělo udržet v klidu,zatímco si strom v dalším kroku konzumace své kořisti bude brát cokoli,co asi žere - což asi musí být dost nepříjemné,soudě podle toho,jak se zatím to stvoření chovalo.Pravděpodobně by jí vstříklo nějaké trávicí šťávy.
Nebo možná něco,co by jí udrželo naživu jako nemrznoucí směs do auta,pomyslel si a s dalším úšklebkem si uvědomil,jak je chladná.
Zápěstí měla studené jako led.Pohlédl na dva další lidi,tmavovlásku se znepokojivým logickým pohledem a světlovlasého kluka,který se vždycky chtěl prát.S těmi to také vypadalo dost špatně.
Ale tuhle malou zachrání.Protože je to jeho rozmar.
Protože ho tak žalostně volala na pomoc.
Protože ti tvorové,ti malach se ho pokusili přimět,aby sledoval její smrt napůl zaostřeným zrakem,zatímco mu odváděli mysl od přítomného dění nádhernou fantazií.Malach - to byl obecný pojem označující tvora temnoty : sestru či bratra noci.Ale Damon si to slovo teď pomyslel tak,jako by samo bylo něco zlého,jako zvuk,který se nevyslovuje,ale vyplivne nebo zasyčí.
Neměl v úmyslu nechat je vyhrát.Zvedl Bonnii,jako by nevážila víc než chmýří pampelišky a přehodil si ji přes rameno.Pak ji vynesl z auta.Létání beze změny podoby bylo velmi obtížným úkolem.Ale Damon měl rád výzvy.
Rozhodl se,že ji vezme k nejbližšímu zdroji teplé vody,což byl penzion.
Nemusí rušit Stefana.V té díře nahoře,která vznešeně chátrá a rozpadá se až na dobré virginské bahno,je půl tuctu pokojů.Pokud Stefan nebude zvědavý,ani ho nenapadne lézt do cizích koupelen.
Ale jak se ukázalo,Stefan byl nejen zvědavý,ale hlavně rychlý.Skoro se srazili : Damon se svým nákladem obešel roh a narazil tam na Stefana ,jak se svým autem řítí po cestě a s Elenou,která se vznášela stejně jako Damon a povlávala za autem jako dětský balonek.
Jejich první věty nebyly ani geniální ani vtipné.
"Co to sakra děláš?"vykřikl Stefan.
"Co to sakra děláš ty?"opáčil Damon - nebo to alespoň nakousl,když si u Stefana všiml neuvěřitelné proměny - a neuvěřitelné Síly,kterou měla Elena.Zatímco větší část jeho mysli se svíjela v šoku,malý kousek okamžitě začal analyzovat situaci,přemýšlet,jak se Stefan mohl zničehonic stát tak…tak…
Panebože.No,musí se k tomu postavit statečně čelem.
"Cítil jsem souboj,"řekl Stefan. "Kdy se z tebe stal Petr Pan?"
"Měl bys být rád,žes u toho souboje nebyl.A já lítám,protože mám Síly,chlapče."
To bylo ryzí chvástání.V každém případě,v době,kdy se narodili,bylo naprosto přípustné oslovovat mladšího příbuzného ragazzo,chlapče.
Ale teď už ne.Mezitím ta část jeho mysli,která se prostě nevypnula,dál analyzovala situaci.Mohl vidět,cítit a dělat cokoliv,jen ne se dotknout Stefanovy aury.Kdyby Damon nestál tak blízko a nezažil to na vlastní kůži,nikdy by nevěřil,že jeden člověk může mít tolik Sil.
Ale díval se na situaci se stejnou schopností racionálního uvažování,která mu napovídala,že jeho vlastní Síly - navzdory tomu,že se opil krví nejrůznějších žen,které si v minulých dnech vzal - jeho Síly momentálně nejsou nic ve srovnání se Stefanovými.A jeho logické myšlení mu rovněž říkalo,že Stefana ta událost vytáhla z postele a že neměl čas - nebo ho nenapadlo - svoji auru skrýt.
"Ale,ale,podívejme se,"pronesl Damon s veškerým sarkasmem,kterého byl schopen. "Ty sis pořídil svatozář?Že by tě svatořečili,zatímco jsem se nedíval?Mluvím teď se svatým Stefanem?"
Stefanova telepatická odpověď se skutečně nedala zopakovat nahlas. "Kde jsou Meredith a Matt?"dodal prudce.
"Anebo,"pokračoval Damon,jako by Stefan vůbec nic neřekl, "možná si zasloužíš pogratulovat,že ses konečně naučil umění klamu?"
"A co to děláš s Bonnií?"dožadoval se odpovědi Stefan a na oplátku ignoroval Damonovy poznámky.
"Ale zdá se,žes stále ještě nepochytil složitější jazykové formy,takže to řeknu tak jednoduše,jak umím : Tys náš souboj prohrál úmyslně."
"Já jsem náš souboj prohrál úmyslně,"potvrdil Stefan,protože mu bylo zřejmé,že pokud neřekne pravdu,Damon mu na jeho otázky neodpoví. "Jenom jsem děkoval bohu,žes byl tak šílený nebo opilý,že tvoje pozorovací schopnosti nejely na plný výkon.Chtěl jsem zabránit tobě i zbytku světa,abyste si domysleli,co přesně Elenina krev dokáže.Takže jsi odjel,aniž by ses vůbec na ni pořádně podíval.A aniž bys měl podezření,že jsem tě mohl setřást jako veš z kožichu hned na začátku!
"Nikdy jsem si nemyslel,že bys tohle dokázal."Damon si teď připomínal jejich malý konflikt v živých barvách.Byla to pravda : vůbec nepředpokládal ,že by Stefanův výkon byl jen představením a že mohl Damona kdykoliv shodit a udělat s ním,co by se mu zachtělo.
"A tady máme tvoji dobrodinku,"Damon pokývl směrem,kde se vznášela Elena - připoutaná - no vážně! - šňůrou na prádlo ke spojce. "Jen o málo níž než andělé,korunovaná slávou a ctí,"poznamenal a nedokázal si pomoci,musel na ni hledět.
Elena tak zářila,že dívat se na ni,když byla nabitá Silami,bylo jako hledět do slunce.
"Ona zřejmě také zapomněla,jak se skrývat ; září jako hvězda první velikosti."
"Ona neumí lhát,Damone."Bylo zřejmé,že Stefan postupně sbírá Síly. "A teď mi řekni,co se to děje a cos udělal Bonnii."
Nutkání odpovědět : Nic.Proč?Myslíš,že bych měl?bylo téměř neodolatelné.Téměř.Ale Damon teď stál proti jinému Stefanovi ,než jakého znal dřív.Tohle nebyl ten mladší bratr,kterého znal a jen tak pro zábavu srážel k zemi,našeptával mu hlas rozumu a on ho vyslyšel.
"Ti další dva lidéééééé,"protáhl Damon poslední slovo do obscénní délky, "jsou ve svém automobil, "dodal náhle slušně, Bonnii jsem nesl k tobě."
Stefan stál u auta,akorád v té vzdálenosti,odkud mohl prozkoumat Bonniinu nataženou paži.Píchance se změnily v krvavé šmouhy,když se jich dotkl a Stefan s hrůzou pohlédl na své prsty.Opakoval ten pokus ještě jednou.Damon brzy začne slintat,což bylo značně nedůstojné chování,kterému se chtěl vyhnout.
Místo toho se soustředil na nedaleký astronomický fenomén.
Úplněk,který stál středně vysoko,byl bílý a čistý jako sníh.A před ním se vznášela Elena ve starobylé bílé noční košili ke krku - a skoro (nebo vůbec) nic jiného.Pokud se na ni díval bez použití Sil,které by odhalily její auru,mohl si ji prohlížet jako dívku než jako anděla uprostřed oslepujícího žáru.
Damon naklonil hlavu,aby získal lepší výhled na její siluetu.Ano,tohle je rozhodně ten pravý oděv pro ni,vždycky by měla stávat před zářivými světly.Kdyby…
Prásk.
Letěl kamsi dozadu nalevo.Zastavil se o strom a pokoušel se zajistit,aby se Bonnie také neuhodila,mohla by si něco zlomit.Na okamžik omráčený se snesl - nebo spíš žuchnul - k zěmi.
Nad ním stál Stefan.
"Ty,"prohlásil Damon poněkud nezřetelně skrze krev v ústech, "seš pěkně zlobivej kluk,chlapče."
"Přinutila mě.Doslova.Myslel jsem,že by mohla umřít,kdybych si nevzal trochu její krve,tak byla její aura naběhlá.A teď mi řekni,co se stalo s Bonnií…"
"Takže ji vysál navzdory svému hrdinskému neutuchajícímu odporu k …"
Prásk.
Tenhle nový strom voněl smůlou.Vlastně jsem nikdy netoužil se seznamovat se stromy zevnitř,pomyslel si Damon a vyplivl krev.I jako havran využívám stromy,jen pokud je to nezbytně nutné.
Stefanovi se nějka podařilo zachytit Bonnii ze vzduchu,zatímco Damon mířil k dalšímu stromu.Tak rychlý teď byl.Byl velmi,velmi rychlý.Elena byla prostě fenomén.
"Takže teď máš zprostředkovanou představu o tom,jaká je Elenina krev."A Stefan dokáže číst Damonovy soukromé myšlenky.Normálně by Damon s nadšením přivítal každý boj,ale zrovna teď skoro slyšel Elenu plakat nad svými lidskými přáteli a něco v něm už bylo unaveno těmi věčnými hrami.Cítil se velmi starý - celá staletí starý - a velmi unavený.Ale co se týče té otázky,tak ano.Elena se stále bezcílně vznášela,chvílemi s roztaženýma rukama a nohama,chvílemi stočená jako kotě.Její krev je jako raketové palivo ve srovnání s bezolovnatým benzinem většiny běžných dívek.
A Stefan chtěl bojovat.Ani se to nesnažil skrýt.To je správné,pomyslel si Damon.
Pro upíry je puzení k boji silnější než všechna ostatní nutkání,dokonce i než potřeba krmit se,nebo - ve Stefanově případě - než starost o jeho,jak se tomu říká…aha přátele.
Damon se teď pokoušel vyhnout výprasku,pokoušel se spočítat svá aktiva,kterých nebylo mnoho,protože Stefan ho stále držel na zemi.Myšlení,Řeč.Záliba v nečestném boji,které Stefan,zdá se,vůbec nerozumí.
Logika.Instinktivní schopnost nacházet štěrbiny v protivníkově boji…
Hmmmm…
"Myslím,že Meredith a" - sakra,jak se ten kluk jmenuje? - "její doprovod už teď budou asi mrtví,"pronesl nevinně. "Můžeme tu zůstat a dál se prát,pokud tomu tak chceš říkat,vzhledem k tomu,že jsem ti nezkřivil ani vlásek - nebo se můžeme pokusit je oživit.Zajímalo by mě,co si vybereš?"Opravdu byl zvědavý,jak moc se Stefan zrovna teď ovládá.
Jako by Damon náhle odzoomoval kamerou,Stefan najednou vypadal menší.Vznášel se asi metr nad zemí ; pak přistál a překvapeně se rozhlédl,zjevně si nebyl vědom toho,že se vznášel.
Damon promluvil do ticha,než se Stefan vzpamatuje.
"Já jsem jim neublížil,"dodal. "Když se podíváš na Bonnii" - díky ďáblu,její jméno si pamatuje - "Uvidíš,že tohle neudělal žádný upír.Já si myslím,"pokračoval bezelstně,aby o to víc zapůsobila jeho informace, "že útočníkem byly stromy ovládané malach."
"Stromy??"Stefan sotva pohlédl na Bonniinu popíchanou paži a pak řekl : "Musíme je dostat dovnitř a do teplé vody.Vezmi Elenu…"
Ach,super.Vlastně by dal cokoliv,cokoliv…
"…a naše auto s Bonnií okamžitě zpátky do penzionu.Probuď paní Flowersovou.Udělej pro Bonnii,co budeš moct.Já půjdu a přivezu Meredith a Matta…"
To je ono!Matt.Kdyby tak měl nějakou mnemotechnickou…
"Jsou kousek dál po cestě,je to tak?To je to místo,odkud jsem ucítil tvůj první zášleh Sil."
Tak on to byl zášleh?Proč nebýt poctivý a nenazvat to prostě chabou sprškou?
A pokud má to jméno čerstvě v mysli…M jako máknutém, A jako absurdní, T jako trubec - a máme to.Škoda,že tohle platí na ně na všechny,ne jenom na osobu jménem MAT.Ach,sakra,nemělo by být na konci ještě jedno T?
Třeba…Máknutém Absurdní Tlamatém Trubec?
"Ptal jsem se jestli je to tak v pořádku?"
Damon se vrátil do přítomnosti. "Ne,není to v pořádku.Z toho auta je vrak,to nepojede."
"Tak se bude vznášet za mnou."Stefan se nechlubil,prostě oznamoval fakt.
"Ani není v jednom kuse."
"Já ty kusy svážu.No tak,Damone.Omlouvám se,že jsem tě zasáhl Silou ; udělal jsem si úplně špatnou představu o tom,co se tu dělo.Ale Matt a Meredith můžou mít opravdu na kahánku a dokonce ani s mými novými Silami ani s Eleninými nemusíme být schopní je zachránit.
Zvedl jsem Bonniinu tělesnou teplotu o pár stupňů,ale neodvažuju se tady zůstat a dostatečně pomalu ji zvyšovat.Prosím,Damone,"Uložil Bonnii na sedadlo spolujezdce.
No,tohle znělo jako ten starý Stefan,ale když vás poprosí taková ,energická' osobnost,ten nový Stefan,má to úplně jiné vyznění.Ostatně,dokud si Stefan myslí,že je myš,tak myš je.Konec diskuse.
Předtím si Damon připadal jako Vesuv před výbuchem.Teď měl náhle pocit,jako by stál u Vesuvu a hora se začínala třást.Bohové!Cítil se spalován jenom tím,že stál u Stefana tak blízko.
Vyvolal všechny svoje mohutné zdroje,mentálně se obrnil jako kus ledu a doufal,že z jeho odpovědi zaznívá alespoň trochu ledového klidu. "Půjdu.Uvidíme se později.Doufám,že ty lidi nejsou ještě mrtví."
Když se rozdělili,Stefan mu poslal svou Silou mocný nesouhlasný vzkaz - ne zášleh sžíravé bolesti jako předtím,kdy Damonem mrštil o strom,ale rozhodně se ujistil,že jeho názor na bratra bude čišet z každého slova.
Damon poslal Stefanovi odpověď,než nastartoval.
Nechápu to,vyslal s nevinnou uražeností za mizejícím Stefanem.Co je na tom,když řeknu,že doufám,že lidi nejsou ještě mrtví?Byl jsem v krámcích s pohledy,znáš to…nezmínil,že tam nebyl kvůli pohledům,ale kvůli mladým pokladním…a měli tam takové ty s nápisy ,Doufám,že se máš dobře' nebo ,Upřímnou soustrast',což,jak předpokládám znamená,že kouzlo předchozího přání nebylo dost silné.Tak co je tak špatného na tom,když řeknu ,Doufám,že nejsou mrtví?'"
Stefan se už neobtěžoval odpovědět.Ale Damon se stejně blýskl podmanivým úsměvem,otočil porsche a vyrazil k penzionu.
Zatahal za prádelní šňůru,která držela Elenu za ním.Vznášela se nad Bonniinou hlavou,nebo spíš tam,kde měla být Bonniina hlava a noční košile na ní vlála.Bonnie byla vždycky malá a tahle mrazivá choroba jí přiměla stočit se do prenatální pozice.Elena by si na ni prakticky mohla sednout.
"Ahoj princezno,vypadáš fantasticky,jako vždycky.A ano to ostatní není tak špatné."
Tohle bylo jedno z nejhorších zahájení rozhovorů v životě,pomyslel si sklesle.
Ale necítil se ve své kůži.Stefanova proměna ho zaskočila.Asi to bude tím,rozhodl se.
"Da…mon."
Damon strnul.Elena promluvila pomalu a váhavě…ale naprosto neodolatelně :Tekutá sladkost melasy,jako když med stéká ze lžičky.Hlas měla teď posazený o něco níž, než před proměnou,tím si byl jistá a výrazně v něm zazníval protahovaný jižanský přízvuk.
Upírovi to připomínalo sladké kap-kap čerstvě otevřené lidské žíly.
"Ano,andílku.Říkal jsem ti dřív andílku?Pokud ne,bylo to jenom nedopatření."
Když to říkal,uvědomil si,že v jejím hlase zaznívá i další nový podtón,který tam předtím chyběl : čistota.
Pronikavá čistota serafa nebo serafína.Mělo by ho to odpuzovat,ale jen mu to připomínalo,že Elenu je potřeba brát vážně a nikdy jinak.
Budu tě brát vážně i nevážně,jak jen budeš chtít,pomyslel si Damon,kdyby ses tak nedržela mého pitomého mladšího bráchy.
Upřely se na něj dvě fialkové oči:Eleniny oči.Slyšela ho.Poprvé v životě byl Damon obklopen lidmi,kteří byli mocnější než on.A pro upíra byly Síly vším:Materiálním zbožím,společenským postavením,podstavcem pod trofeje,útěchou,sexem,hotovostí i cukrátkem.
Byl to podivný pocit.Ve vztahu k Eleně to nebylo úplně nepříjemné.Měl rád silné ženy.Hledal nějakou dost silnou už staletí.
Ale Elenin pohled velmi pčinně přenesl jeho úvahy zpět k aktuální situaci.Zaparkoval šikmo před penzionem,popadl tuhnoucí Bonnii a vyběhl po točitém úzkém schodišti ke Stefanovu pokoji.To bylo jediné místo,o kterém věděl,že je tam vana.
V malé koupelně bylo sotva tak místo pro tři lidi.Damon napustil starobylou vanu na nožičkách vodou o teplotě,o které mu jeho nadlidsky ostré smysly řekly,že má o pět stupňů víc,než aktuální teplota podchlazené Bonnie.
Pokoušel se Eleně vysvětlit,co dělá,ale zdálo se,že o to ztratila zájem.Poletovala pořád dokola po Stefanově pokoji jako víla Zvoněnka zavřená v kleci.
Neustále narážela na zavřené okno a pak se vracela k otevřeným dveřím a vyhlížela ven.
Měl dilema - má požádat Elenu,aby svlékla a vykoupala Bonnii a přitom riskovat,že ji uloží do vany špatnou stranou dolů?Nebo ji o to má požádat,dávat pozor na obě,ale nezasahovat,pokud nedojde k nehodě?A někdo musí najít paní Flowersovou a požádat jí o horké pití.
Napíše vzkaz a pošle s ním Elenu?Aby ještě nedošlo k dalším nehodám.
V tom Damon zachytil Elenin pohled a všechny nepodstatné a obyčejné starosti najednou zmizely.
V mozku se mu najednou objevila slova,která se neobtěžovala použít uši.
Pomoz jí,prosím!
Vydal se zpátky do koupelny,položil Bonnii na huňatý ručník a oloupal ji jako garnáta.Pryč s mikinou,pryč s letním nátělníkem,který je pod ní.Pryč s malou podprsenkou - košíček A,povšiml si smutně,když ji odkládal a snažil se přitom nedívat na Bonnii přímo.Ale nešlo přehlédnout stovky popíchaných míst,která po sobě strom všude zanechal.
Chtěl jí sundat džíny a pak nastal drobný zádrhel,protože se musel posadit a vzít každou její nohu do klína,aby mohl sundat pevně zašněrované kotníčkové tenisky a stáhnout džíny přes kotníky.Pryč s ponožkami.
A to bylo všechno.Bonnie byla nahá až na krev a růžové kalhotky.
Zvedl ji a položil do vany,přičemž se sám dost zmáčel.Upíři si spojují vanu s krví pannen,ale jen ti skutečně šílení to vyzkoušejí.
Voda ve vaně se okamžitě zbarvila do růžova.Nechal kohoutek puštěný,protože vana byla hodně veliká,a pak si sedl,aby si promyslel situaci.Strom do ní tím svým jehličím něco vypustil.Ať to bylo,co chtělo,rozhodně to nebylo zdravé.
Takže by se to mělo nějak dostat ven.Nejrozumnějším řešením by bylo to vysát jako hadí uštknutí,ale váhal to vyzkoušet,dokud si nebude jistý,že mu Elena nerozbije lebku,když ho uvidí metodicky sát horní část Bonniina těla.
Bude muset použít druhé nejlepší řešení.Ani krvavá voda úplně nezakryla Bonniinu křehkou postavu,ale alespoň pomohla skrýt detaily.Damon podepřel jednou rukou Bonnii hlavu o okraj vany a tou druhou začal vymačkávat a vytírat jed z jedné paže.
Potvrdilo se mu,že na to jde správně,když ucítil smolnou vůni borovice.
Byla tak výrazná a lepkavá,že se ještě nerozšířila Bonnii po těle.Malé množství dostal ven,ale bude to stačit?
Sledoval dveře,nastražil své smysly na maximum a obezřetně zvedl Bonniinu ruku ke rtům,jako by ji chtěl políbit.Místo toho vzal do úst její zápěstí,potlačil všechny chutě se zakousnout a místo toho jednoduše sál.
Skoro okamžitě začal plivat.Měl ústa plná smůly.
Vytlačování vůbec nebude stačit.Ani sání nestačí,i kdyby sehnal půl tuctu upírů a přiložil je Bonnii na tělo jako pijavice.
Sedl si zpátky na paty a pozoroval ji,tu smrtelně otrávenou dívku,kterou slíbil zachránit.Poprvé za celou dobu si uvědomil,že je promočený až do pasu.Naštvaně obrátil oči v sloup a pak shodil svou černou koženou bundu.
Co ještě může dělat?Bonnie potřebuje lék,ale neměl ani nejmenší představu,jaký lék by to měl být a neznal tu ani žádnou čarodějku,na kterou by se mohl obrátit.
Nebo snad je paní Flowersová obeznámena s magickými vědami?A poradila by mu,kdyby ano?Nebo je to jen potrhlá stařena?Co obecně dokáže léčit…lidi?
Mohl by jí předat jejím vlastním lidem,ať na ní vyzkoušejí tu svoji neschopnou vědu a vezmou ji do nemocnice - ale dokázali by pracovat s dívkou,která byla otrávena Jiným světem,temnými místy,která jim nikdy nebylo dovoleno spatřit ani pochopit.
Nepřítomně si třel ručníkem paže a ruce i svou černou košili.
Pak se podíval na ručník a rozhodl se,že Bonnie si zaslouží alespoň nějaký ústupek cudnosti,zvláště pokud nedokáže vymyslet,co by se s ní ještě dalo udělat.
Ponořil ručník do vody a pak ho rozprostřel Bonnii od hrdla až po paty.
Na některých místech se nadnášel a na jiných přilnul,ale v podstatě svůj účel splnil.
Zase o něco zvýšil teplotu vody,ale nijak to nepomohlo.
Bonnie skutečně spěla k smrti.ačkoliv byla mladá a zdravá.
Jeho přátelé tehdy ve staré Itálii to říkali správně,takováto mladá žena byla skutečně panna ,ne už dívka a ještě ne žena.
Bylo to zvláštně výstižné,protože každý upír uměl poznat,zda je pannou v obou smyslech doslova.
A tohle se mu stalo přímo pod nosem.Vábení,útok ve smečce,úžasná technika a synchronizace - zabili tuto pannu,zatímco on seděl a díval se.Dokonce jim tleskal.
Damon cítil,jak v něm něco pomalu narůstá.
Zajiskřilo to,když pomyslel na drzou nestydatost malach,kteří lovili jeho lidi přímo jemu pod nosem.Nenapadlo ho otázka,kdy se ta skupina v autě stala ,jeho lidmi'.
Možná to bylo tím,že si v poslední době byli tak blízcí,že mu připadalo,že to on má právo rozhodnout o jejich osudu - zda budou žít,nebo zemřou,nebo se stanou tím,čím je on.Ten pocit v něm rostl,jak si vzpomněl na to,jak malach manipulovali myšlenkami, jeho vlastními,jak ho vtáhli do blaženého rozjímání o smrti obecně,zatímco velmi konkrétní smrti se odehrávaly přímo u jeho nohou.
Pomalu se blížil bodu třesku,bylo to skutečně nesnesitelné…
…a zrovna Bonnie…
Bonnie,která v životě zlovolně neublížila…nikomu bezbrannému,Bonnie,která byla jako kotě - jen výpady packou do vzduchu a ne na kořist.Bonnie s zrzavými vlasy,které vypadaly jako živý plamen.
Bonnie s průsvitnou pletí s jemně propracovanými fialovými zálivy a fjordy žil na hrdle a na pažích.
Bonnie,která si ho v poslední době po straně prohlížela svýma vlekýma hnědýma dětskýma očima,které zpod dlouhých řas zářily jako hvězdy…
Cítil bolest v čelistech a špičácích a ústa ho pálila jako oheň od té jedovaté smůly.Ale to se všechno dalo vydržet,protože ho trápila jiná myšlenka.
Bonnie ho volala o pomoc skoro půl hodiny,než se propadla do temnoty.
A to je zapotřebí vyslovit nahlas.To je zapotřebí prozkoumat.
Bonnie volala Stefana,který byl příliš daleko a příliš zaneprázdněný svým andílkem - ale volala i Damona a prosila ho,aby jí pomohl.
A on to ignoroval.U jeho nohou umírali tři Elenini přátelé a on ignoroval jejich utrpení,ignoroval Bonniiny horečné prosby,aby je nenechal umřít.
Taková událost by ho obvykle vyhnala někam do jiného města.Ale z nějakého důvodu byl pořád tady a nesl hořké důsledky svého činu.
Damon se zaklonil,zavřel oči a pokoušel se vytěsnit všudypřítomný pach krve a zatuchlý pach….čehosi…
Zamračil se a rozhlédl se kolem.Malá místnost byla čistá jako sklo i ve všech koutech.Tady nemůže být nic zatuchlého.
Ale ten pach nechtěl zmizet
A pak si vzpomněl.